Keltové

POHŘBY

Způsob uchování lidských ostatků patří v archeologii k těm nejlákavějším oborům. Nálezy na pohřebištích poskytují nejen nepřeberné množství artefaktů, ale můžeme si díky nim dokreslit společenské postavení dané osoby a v neposlední řadě se dá vysledovat i způsob, jak se vyvíjel duchovní směr, to však platí pouze v omezené míře. Nejbohatší území na hroby jsou v západních a jižních Čechách. Nezřídka se proto o této oblasti hovoří a krystalizačním jádru keltského etnika.

Mohyly

Hřbitovy pokryly oblast Boiohaema v poměrně husté oblasti táhnoucí se v povodí řek, jen zřídka převyšující nadmořskou výšku 400 až 500 m. Pro oblast z. aj. Čech jsou v 6. a 5. století př.n.l. typické mohylníky, které jsou téměř vždy situovány v místech, kde se pohřbívalo nepřetržitě již od střední doby bronzové. Ve svém nitru ukrývají tyto hroby nejčastěji žárový pohřeb. Způsob úpravy vnitřku byl poměrně variabilní: od hrobových komor ze dřeva přes kamenné skříňky k prostým jamkám v úrovni základů. Poměrně častým obyčejem se stalo uložení těla spolu s výbavou pod povrch již existující starší mohyly. Tyto mohyly svým objemem nedosahují extrémních velikostí a jejich průměr se pohybuje obvykle do 10 m. Mohyly mnohem větších rozměrů jsou známy ze sousedního území j. Německa. V j. a z. Čechách se počet těchto mohyl pohybuje okolo 140. Skryté naším zrakům jich zůstává však mnohem víc.

 

Průřez mohylou
(in Waldhauser et al., 1999)

Ploché žárové hroby

Tento druh pohřbívání představuje další z často se vyskytujících hrobů, tentokráte bez mohylového krytu. Poprvé se tento jev objevuje v pozdní době halštatské (někdy kolem poloviny 6. stol. př. n. l.). Lidské kosti se nacházejí společně s popelem buď v nádobách nebo volně na hromádce. Hrobové jámy dosahovaly rozličných velikostí. Místo uložení ostatků bylo označeno nízkou kamennou stélou nebo mohlo být pokryto vrstvou plochých kamenů. Prostorové rozložení těchto nekropolí se kryje s rozmístění mohylníků. Početně je těchto typů hrobů méně než u výše uvedených mohyl. V z. Čechách je to zatím 21 nalezišť, na jihu Čech jich bylo objeveno 66. Faktem ale zůstává, že ploché žárové hroby se v terénu velice špatně nalézají, a tak jejich číslo bude ve skutečnosti nesporně vyšší.

 

Keltské hroby dnes a v minulosti
(in Waldhauser et al., 1999)

Plochá pohřebiště

Asi před 2 500 lety – v době laténské je možné mluvit o „skutečných“ Keltech. V této době se pohřbívalo do hrobů hlubokých okolo 1 m na společných hřbitovech (nespálená těla). Tyto hroby nijak nevyčnívají nad terén, proto hovoříme o plochých pohřebištích. V hrobech jsou obvykle nebožtíci oblečeni do svého nejlepšího oblečení. Bojovníci mají opasky, po boku meč a na hrudi štít s kopím. Ženy mají šaty a šperky. Často se do hrobu přidávala čtvrtka kance.

 

Odešel do lepšího světa
(in Waldhauser et al., 1999)